Tak už to v archeologii chodí. Někdy se stačí podívat o pár metrů, nebo dokonce jen o několik centimetrů vedle a z fiaska se rázem stane úspěch. Při pátrání po Tutanchamonově hrobce zbýval do konce financovaného výzkumu necelý rok, když Howard Carter konečně velkolepou hrobku objevil. Bylo to přesně dvacet let od chvíle, kdy pouhých 150 metrů vedle učinil jeden ze svých prvních objevů.
V poněkud menším měřítku se podobná situace odehrála v Českých Budějovicích v kostele Obětování Panny Marie. Archeologové, historici a geofyzici tam od roku 2018 na popud tehdejšího kardinála Dominika Duky pátrali po ostatcích prvního převora českobudějovického kláštera dominikánů Jindřicha Libraria (†1281), zvaného též Heinrich Liberal. Podle pozdějších legend byl tento muž dokonce zpovědníkem a důvěrníkem krále Přemysla Otakara II. V zápise o jeho úmrtí je nazývaný blahoslaveným.
Ostatky lidí i kosti krocana
V roce 2019 badatelé vyjmuli ze zazděné gotické kaple svatého Vavřince schránu s lidskými ostatky. Latinsky psaný nápis na relikviáři jasně odkazoval na Jindřicha Librarira. Vše se tedy zdálo být jasné.
Následný antropologický průzkum ostatků a jejich radiokarbonové datování však ukázaly, že naši předci zde ve skutečnosti pietně pochovali ostatky tří různých lidí a části několika zvířat včetně krocana. Žádný z jedinců přitom nežil v Librariově době a krocan se na českém území rozšířil až ve druhé polovině 16. století, tedy 300 let po převorově smrti. Soubor nalezených lidských kostí byl velmi nesourodý a náležel minimálně třem jedincům – muži, ženě a dítěti (o druhé fázi výzkumu jsme psali zde).
Ihned po vyzvednutí ostatků proto niku znovu podrobili neinvazivnímu geofyzikálnímu průzkumu, který odhalil další anomálii hned pod jejím stávajícím kamenným dnem. Kamerová sonda ukázala, že miniaturní prostora, ne vyšší než dvě cihly, je takřka až po strop zaplněna rozpadlým dřevem, nečistotami a kosterními pozůstatky.
Biskupství českobudějovické proto následně rozhodlo o vybourání a odkrytí celého prostoru včetně již prozkoumané niky i nově nalezené gotické prostory pod ní a v pokračování výzkumů. Že by blahoslavený Librarius odpočíval zde, jen pár centimetrů od místa původního nálezu?
Jak vyzvednout ostatky
Tým odborníků pod vedením archeoložky Zuzany Thomové stál v létě 2020 před nelehkým úkolem. Z výklenku o rozměrech 60 krát 50 krát 40 centimetrů bylo nutné bez porušení nálezové situace vyzvednout zcela rozpadlou dřevěnou schránu i její obsah. Ten přitom od kraje do kraje vyzděnou prostoru zcela zaplňoval. S obdobnou situací se archeologové setkali v klášteře Milevsko, kdy ve středověkém trezoru objevili relikviář s hřebem považovaným za část hřebu z Pravého kříže.
V obou případech bylo nutné sestavit speciální mechanické zařízení, kterým se do miniaturní prostory dalo dostat, náklad podebrat a bez porušení vyjmout. Josef Vandělík ze společnosti Geo-cz, který je autorem i badatelským týmem používaných průzkumných kamerových systémů, tentokrát sestavil kovovou modulární “krabici”, kterou bylo možné postupně pod rozpadlé zbytky schrány bezpečně vsunout a následně zafixovat pro manipulaci. Celý proces si můžete prohlédnout na videu:
Už samotné stavební provedení nově objevené prostory zvýšilo pravděpodobnost, že tentokrát mohou nalezené ostatky skutečně patřit Librariovi. Restaurátoři totiž potvrdili, že nika byla vyzděna gotickými cihlami a kamenná deska nad ní svým složením odpovídá kamenům použitým v samotném kostele i v křížové chodbě.
“Prostor byl naplněný větším množstvím lidských ostatků, zbytky zvířecích kostí, dřev a zbytky rozpadlé látky, která ulpěla na některých kostech. Na místě bylo i větší množství krátkých železných hřebů s hlavicí ve tvaru písmene T, které se používaly po celý středověk,” popisuje obsah nálezu vedoucí výzkumu Zuzana Thomová.
Nezvykle vysoký muž
Soubor takzvaného osteologického materiálu (zjednodušeně řečeno kostí) znovu obsahoval ostatky více jedinců. Podle antropoložky zde byli druhotně uloženi minimálně tři muži, ale také například kosti z netopýra. Odebrané vzorky a jejich radiokarbonové datování ukázaly, že jeden z pohřbených mužů antropologicky určeným věkem i obdobím smrti skutečně odpovídá Jindřichu Librariovi.
“Zajímavostí je, že daný muž ve věku 64 let byl za života vysoký 182 centimetrů. To je pro období středověku značná výška a jedinec v tehdejší době musel působit impozantně,” vysvětluje Thomová.
“Jeho zdravotní stav odpovídal odhadnutému vyššímu věku, na kosterním materiálu se vyskytovaly progresivně degenerativní změny. Radiokarbonové datování po kalibraci pak určilo horní hranici datačního intervalu do roku 1288. Dostáváme tak časové rozmezí 1267 až 1288, ve kterém dotyčný jedinec zemřel. Zajímavé jsou výsledky datování zbytků dřeva a nalezené látky. Ty spadají do rozmezí let v horní hranici 1379 až 1385, což je nejspíše i doba, kdy byly ostatky pod oltářní menzu druhotně uloženy nebo s nimi bylo jinak manipulováno,” doplňuje archeoložka.
Právě uložení ostatků na čestném místě pod oltářní menzou kostela, kam byly pochovávány pouze významné osobnosti, je dalším vodítkem k tomu, že by skutečně mohlo jít o prvního převora českobudějovického kláštera dominikánů.
Původní místo pohřbu Jindřicha Libraria však zůstává neznámé. Zatím nebyla nalezena ani Librariova dřevěná socha, kterou prameny zmiňují. “Buď skončila rozpadlá v plamenech při některé z přestaveb, nebo byla uložena na neznámém místě a na její objev se teprve čeká,” spekuluje Thomová.
Kdo jsou ti ostatní
Zdánlivou záhadou zůstává původ dalších lidských ostatků, které badatelé nalezli v označené dřevěné schráně v roce 2019 i v nově objeveném výklenku pod zazděnou kaplí. Vysvětlení však může být podle archeologů zcela prosté. Antropologické znalosti tehdejších lidí byly minimální a snadno tak došlo k záměně a pomíchání kostí z jiných hrobů. Ti, kteří ostatky za účelem dalšího uchování sbírali, pravděpodobně z místa původního pohřbu nebo později při přestavbě kláštera, raději snesli vše, co našli. Tak se do relikviáře dostaly i kosti cizí a zvířecí.
“Podle radiokarbonového datování se manipulace s ostatky odehrála ve druhé polovině 14. století, tedy v době po rozsáhlých stavebních úpravách v této části kostela a po velkém požáru v roce 1381. U ostatků v horní části niky, které byly uložené v dřevěné schránce se jménem Jindřicha Libraria, můžeme s jistotou říci pouze to, že sem byly přeneseny ve druhé polovině 17. až na počátku 18. století,” říká Thomová.
K další manipulaci s nimi podle ní došlo až v roce 1893, kdy byla nika zazděna. “Na své znovuobjevení pak zřejmě čekala až do roku 2019, protože o jejím nalezení v rámci celkové rekonstrukce kostela již v 90. letech 20. století nejsou dochované žádné zprávy,” uzavírá Zuzana Thomová poslední etapu průzkumu v kostele Obětování Panny Marie. Kompletní výsledky archeologického výzkumu experti zveřejní v odborné literatuře.
Výzkum proběhl v několika etapách a k pověstem, legendám a písemným údajům přidal nejen mnoho vysvětlení, ale i další řadu otazníků. Na průzkumu niky spolupracovalo velké množství odborníků – geoinformatik Jiří Šindelář, antropoložka Erika Průchová, archeoložka Tereza Šálková, archeozooložka Lenka Kovačiková, archivář Daniel Kovář, restaurátor Jiří Čech a fotograf Martin Frouz. Radiokarbonová data zpracoval Alexander Cherkinsky z University of Georgia v USA. Finanční prostředky na archeologický výzkum poskytly České Budějovice.
